Madrid a lessons learned

Posledni faze naseho vyletu se odehrala v Madridu. Prejezd vlakem ze Ciudad Real byl na hodinku a v 11:30 jsme byli na miste.
v Madridu uz jsme na prvni pohled nevideli zadne palmy a byl zde ocividny podzim. Ale vratilo se slunce a tesili jsme se velkomesto.

zasli jsme s batohy na penzion – v dome kousek od Muzeo Prado, nachazel se v klasickem cinzaku, penzion byl v jednom patre – cca 5 pokoju. Narazili jsme na to pres booking nahodou, majitele starsi, vubec nemluvili anglicky, pokojik maly, ale vse dostatecne a funkcni klimatizace/topeni.

nicmene jsme museli hodinu cekat, sli jsme tedy na jidlo a kafe, nakonec z toho bylo pivo a coca cola a nase oblibena spanelska tortilla (brambory s vejcem) a sunkove krokety.

kolem druhe jame se vratili na penzion, ubytovali se a na hodinu usnuli. Kdyz jsme kolem ctvrte zase byli vzhuru, chvili jsme premysleli a pak se rozhodli, ze uz nikam nepujdeme a dame si vecer v posteli s filmem a chipsy.

videli jsme na hbo Zonu zajmu a Beetlejuice, dost zanrove odlisne filmy, ale bylo to fajn, koneckoncu jsme na dovolene.

dalsi den uz jsme se ale vydali ven. Chteli jsme jit do galerie Reina Sofia, den predem jsem koupila listky.

po ceste od nas byl park, Real Jardin Botanico, botanicka zahrada, zaplatili jsme 4e vstup a prosli jsme si jak nejake pavilony palem, tak mista s bonsaiemi, tak ruzne venkovni casti – je podzim, takze toho az tak moc nebylo videt, ale verim ze je to dobry zazitek i jindy. Ale i tak tam bylo hodne lidi a prijemne.

u Reina Sofia jsme zjistili, ze v Madridu se na vse stoji fronty, tedy i na vstup zde, i se vstupenkou, a po zvazeni jsme to vzdali rovnou – nezjistovala jsem si to dopredu, ale asi je to bezne, ceka se cca 30minut na vstup, pak jeste ochranka atp, je to hodne o cekani. To se nam nechtelo, nicmene kdyby se na to clovek nastavil dopredu, tak by to urcite slo naplanovat.

Nasli jsme kavarnu co slibovala churros s cokoladou, opravdu je meli, v normalnim mnozstvi a uz pouceni jsme si dali jen 1 porci dohromady.

pak jsme prochazkou dosli ke kralovskemu palaci. Ten je trochu jako prazsky hrad, taky fronty vsude, tedy dovnitr jsme nesli, jen do prilehle katedraly (Panny Marie Almudenské), kde nas zaujal celkem experimentalni styl a barevnost nekterych vitrazi.

Pak do severnejsi casti mesta, ctvrti Malañesa, kde je zo hodne studentske a prijemne. Tam se nam podarilo opet pres google mapy s hledanim mista, kde budou mit paellu, natrefit na super mistni bar, kde meli skvělou paellu na dennim menu, bylo to levne a rychle.

Vecer jsme jeste sli na posledni sklenicku a jidlo, tenhle den byl vubec hodne o jidle, co jsme si chteli dat a nestihli to predtim. Dali jsme si papricky Padrone (moje oblibeny spanelsky jidlo, byva jako tapas nebo priloha) a chobotnici, coz byla taky dobra kombinace.

Celkove do Madridu bych klidne jeste jela, urcite by stalo za to si naplanovat prohlidky tech galerii a muzei, taky jsme videli jen kousek z velikeho mesta a i prirody je tu dost. Prime lety z Prahy taky, takze treba nekdy.

—-

Den odletu zacal pracovne, nasla jsem si kavarnu na 2hodinovy call, D pak za mnou prisel a kolem 12:00 jsme vyrazili pres park Retiro uz smerem k letisti, kde jsme chteli byt v 16:00.

Park Retiro je jeden z nejvetsich ve meste a je fakt obri, vcetne jezirka na kterem jezdi lidi na slapadlech, opet byla nula a nikoho to nezajimalo, spanele jsou venku jako doma

v parku byly davy, taky tam byla mensi botanicka cast i s pavy a kockou.

jeste pred odjezdem na letiste jsme zasli na obed a do tretice se nam podarilo narazit na super mistni restauraci, kde nam za 15 e na cloveka dali denni menu – dva chody, kafe a lahev vina.

—-

celkove hodnotime spanelsko jako super destinaci. Vsichni jsou mili, vetsina lidi v obchodech umi anglicky, nebo se snazi to nejak zjednodusit, jidlo je skvele – hodne zeleniny a maso/morske plody.

hodne jsme chodili jist ven, nicmene kdyby si clovek varil a nakupoval v supermakretech, je to cenove srovnatelny – s prahou minimalne.

pro priste si bereme pouceni z pripavy na pocasi – ty posledni 4 dny bychom bez prikoupenych mikin, a v mem pripade bot, zvladali tezko.

Vezeme si dalsi oblibena jidla, snad neco zavedeme i do prazskeho vareni a zase jiste nekdy brzy spanelsko navstivime – byli jsme v podstate jen v Andalusii – tech casti je jeste spousta.