Kypr / den 3

Ve ctvrtek jsme byli rozhodnuti vyuzit vic svetla, a planovane jsme vyrazili uz v 11 autem do Nikosie. To je hlavni mesto obou stran Kypru – je tu slozita politicka situace, ktera usti v to, ze zeme je v pulce predelena hranici, v jizni casti je Kyperska republika, ktera je v EU (a kam jsme jeli), na severu je Severni Kypr, ktery jako stat uznava jen Turecko, v Unii neni (a kdyz tam priletite, nemuzete na jih – byli byste tam nelegalne). V Nikosii, kde je take ta hranice, jsou dva prechody pro pesi – s EU pasem vas pusti v pohode tam a zpet.
autem se nicmene hranice prejet neda, nebo tedy da, ale pojisteni z jedne strany neplati na druhe (v pujcovne, vlastni auta mistnaku funguji asi jinak) – takze jsme mysleli, ze v nikosii zaparkujem, prejdem na druhou stranu, pujcime si jiny auto a projedem si kousek severu.

to byl ale moc ambiciozni plan na kratky den, nakonec jsme byli jen v Nikosii ( na obou stranach hranice) a byl to zajimavx zazitek – jak vizualni, mesto je vyrazne jine, na severni strane nejsou zadne mezinarodni retezce (severni kypr je v embargu pro skoro vsechny) a je to tam vic jako “v asii” – rika david, ja jsem nikdy mimo evropu nebyla a nedokazu posoudit. Ale je to pocitove jiny urcite.

dali jsme si dalsi skvely kebab, videli hezke i polorozpadle ulicky na obou stranach hranice, je tady uz taky znat jak v evrope – u nas a zapad asi, zijeme fakt v blahobytu.

david zafixoval rizeni vlevo, byla tu 45 let britska kolonie a z te se dochovaly zasuvky a rizeni vlevo, je to zazitek i pro me – sedet vpravo a neridit je zvlastni.

Po setmeni po navratu z vyletu jsem stravila opet pracovne, d sel pravovat do hospody, me byla zima a tak jsem se spokojila s hotelovou posteli.